Aktuality‎ > ‎

20.2.2017 - Jak nám uletěla naše Lóra

Článek ještě budeme aktualizovat o fotografie...

Příběh z dnešního rána 20. 2. 2017, jak nám uletěl papoušek ARA - Lóra….

Toho, čeho se nejvíce obáváme,  se nám stalo právě dnes.

Denní rutina v kombinaci s chvilkovou nepozorností – a problém je tady ! 

Jako každé ráno je u nás a nejen u nás, hodně práce. Vypravuji dcery do školky a školy, chystám snídani, svačinu, prostě jako většina  maminek a připravuji krmení pro téměř  všechna naše zvířata od morčat, králíčků, činčily, pejsků, koček a také naši ary zelenokřídlého – Lóry...  Jako každé ráno především  při přípravě jídla (ovoce, zeleniny, různých granulí a zrní pro všechna zvířata (co druh zvířete, to  u nás znamená vlastní směs zrní či granulí) mi naše ara Lóra denně asistuje na mém rameni  a ráda ochutnává ovoce, zeleninu, zkrátka vše co chystám za krmení. Vždy, když vyjdu terasovými dveřmi na terasu např. pro dříví na zatopení nebo vypouštím pejsky vyvenčit se na zahradě, tak automaticky Lóru dávám na bidlo. A ta pak na bidle čeká  až přijdu zpět. Pokud se objevím za oknem, tak na mě „kuká“ a já za oknem opětovně kukám na ni. Mám ji tedy pod dohledem a můžu se věnovat i jiné činnosti venku. Dnes byl ale osudový den.  Jako vždy dělám vše automaticky, a tak jsem zapomněla dát Lóru na bidlo a vyšla s ní na rameni na terasu. Během pár sekund jsem si to uvědomila a jakoby nic jsem se v klidu vracela zpět k terasovým dveřím, ale Lóra již bohužel si uvědomila svou volnost a vzlétla!

Zachovejte klid a nepanikařte

Pocity, které jsem v tu chvíli prožívala nelze popsat, ale komu papoušek někdy uletěl, tak moc dobře ví, co jsem cítila! Lóra krásným obloukem obletěla několik zahrad a nakonec přistála vysoko ve větvích vzrostlého cca 15m smrku na hranici našeho pozemku. Dcery to také viděly, volaly hned na mého manžela, aby za mnou hned přišel. Volali jsme ze začátku Lórinku střídavě a ona se nám svým krákotem  ozvala ve stylu „tady jsem“. Nejprve na naše volání chvíli nereagovala a věnovala se intenzivnímu okusu šťavnatých větviček či šišek a my ji nespustili z očí. Důležité bylo, že  Lóra byla spokojená na stromě a nám nezbývalo než chvíli vyčkávat dokud tato zábava nepomine a opět nezačne plně vnímat své okolí. Poslala jsem tedy manžela pro mobil, aby ji vyfotil pro případ, že bychom museli volat hasiče a zavolat na obec, že uletěla Lóra. Aby bylo všem jasné, kam a na co se mají dívat. Mým cílem bylo, aby se nevylekala a neuletěla  neznámo kam, a také, aby sestupovala z výšky  na kterou není zvyklá.  

Snažte se zaujmout na aktivitu, kterou papoušek zná

Neustále  jsem s ní byla jak v očním, tak verbálním kontaktu. Mezitím začali jezdit popeláři, naštěstí nic neobvyklého, zvuk popelářů zná z domu, ale ne z venku. Snažila jsem se ji tedy zabavit její oblíbenou hrou na KUKANOU. Protože tuto hru hrajeme jak v sedě, v leže, tak i v pohybu, a proto jsem ji tedy zabavila hrou, aby nevnímala popeláře, nevylekala se a neuletěla pryč. Hra Lóru zaujala i v té obrovské výšce a sestoupila o větev níže. Na stromě mohla být mezi 20-30min, takže ji už byla zima. Já měla na sobě mikinu, kterou Lóra zná a běžně ji nosím jak doma, tak i na zahradu a  Lóra ji moc ráda okusuje (kde byl původně zip apod). Jak postupně Lóra sestupovala a opět o něco níže, tak jsem se vzdalovala od ní blíž k domu v naší zahradě, protože na protější zahradě mají psa. Lóra je sice zvyklá na štěkot našich čtyř psů, štěká s nimi dokonale, ale štěkot jiného psa, který nepatří do naší smečky s kombinací zimy venku na stromě by ji přeci jen mohl vylekat. Proto jsem se vzdalovala od stromu tak, aby na mě viděla a já se postupně vzdalovala. Oční kontakt však fungoval neustále, Lóra reagovala na moji ruku a bylo na ni vidět, že se chystala letět na ruku, jak je zvyklá. Nicméně kombinace chladu a volného prostředí způsobil, že se peci jen z výšky bála slétnout. Bylo vidět, že jí byla velká zima, mě tuhly prsty a přestávala jsem v nich mít cit. Mezitím manžel pro jistotu donesl z domu bidlo, na které je Lóra zvyklá a vyčkával opodál na terase. Poté, co Lóra pomalu, ale postupně sestupovala níže po větvích ….. po chvíli Lóra přiletěla na sousední zděný plot kousek ode mě. Já se pomalu přibližovala a neustále na ni mluvila. Lóra se celá třásla a já měla ztuhlé prsty.

Použijte pamlsek nebo klikr

Rozhodla jsem se tedy, že ji budu lákat na její nejoblíbenější oříšek, což jsou pistácie, které dostává za odměnu vždy, když se něco nového učíme. A protože se Lóra ráda učí novým věcem, tím více si svůj bonusový oříšek vychutnává. Pomalu jsem se k ní přibližovala, ukazovala jsem ji bonusový oříšek a mluvila na ni pozitivně. Oříšek si vzala, rozlouskla a snědla. Od začátku jsme ji sice učili na ukazováček, což se nám i ji vždy líbilo, a tak to i zůstalo, ale dnes jsem byla znevýhodněna chladným počasím, a tak Lóra na prst již nechtěla . Vyndala jsem tedy druhý bonusový oříšek,  ale než si ho stihla vzít, byla jsem rychlejší než ona, upustila ho  a rychle ji vzala do rukou.  

Poté, co jsem Lórinku odnesla domů, ohřála se na bidle, dostala její oblíbený bonus a mazlily jsme se spolu. Byl to neuvěřitelný pocit štěstí, když byla zpět doma. Je to nepopsatelný zážitek, který podruhé už doufám nezažiju.

Proto jsem se rozhodla napsat tento článek, protože papoušek může uletět  každému!

Jsem nesmírně šťastná, že vše dobře dopadlo a všichni z rodiny víme, že budeme více opatrnější, aby se nám něco podobného již nestalo.

Přikládám pár fotek pro představu, které manžel vyfotil (kvalita špatná, ale Lóra jde na fotkách vidět). Nic jinému mu nezbývalo než zbytek akce pozorovat a být připraven na reakci Lóry.

Štěstí bylo, že ji nikdo a nic v danou chvíli nevylekalo, to už by byl jiný příběh ze života!

Irma  a Jaroslav Šmalclovi a ara zelenokřídlý Lóra

Therapy4U

Článek od nás byl též převzat na odborné webové stránky:

ptaciraj.cz

ararauna.cz