V psychoterapii se hudba užívá k léčbě adaptability,
komunikace, v souvislosti s neurózami
a pod. Hudba je sama o sobě komunikací, proto umožňuje oslovení a
porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty. Pomáhá
jednak poslech hudby (tzv. receptivní muzikoterapie) a jednak aktivní
provozování hudby - např. jako emoční ventil, jako prostředek
restrukturace vztahu jedince a kolektivu a pod. Za důležité se také, v
návaznosti na Junga, považuje napojení na základní zákonitosti fungování
světa (Weltklang, archetypy…). Užívají se různé metody muzikoterapie -
racionální, sugestivní, abreaktivní, tréninková, interpersonálně
korektivní atd. Muzikoterapie může být individuální, skupinová nebo
hromadná. Užívá se (např. u autistických dětí) tzv. akustická dieta -
omezení zvukových podnětů na triangly či zvony. Reprodukovaná hudba s
následnou reflexí se užívá při léčbě alkoholismu a toxikomanie.
Aktivní muzikoterapie je účinná při rozvoji psychicky i somaticky
zaostalých dětí. Významná je také léčba postavená na práci s vlastním
hlasem, resp. zpěvem - hlasová terapie.
Léčebné působení hudby
Hudba ovlivňuje vegetativní funkce: - srdeční rytmus - krevní tlak - dýchání - svalový tonus - motoriku - termoregulaci a pod.
Používá se ke zmírnění: - bolesti - úzkosti - strachu (např. při chirurgických nebo stomatologických zákrocích) - u poinfarktových stavů - při léčbě dlouhotrvajících chorob (např. tuberkulózy)
|
|